V neděli 21.6.2015 uzavřelo družstvo našich dorostenek sezónu 2014/2015 svojí účastí na krajském kole v Třešti. Složení družstva bylo následující: Jana Dipoldová, Nikola Kubátová, Tereza Hospodková, Petra Němcová, Kristýna Parkanová, Gabriela Dipoldová, Veronika Šidláková a místo Lucie Léblové, která musela odcestovat do zahraničí, jsme si z Veselého Žďáru půjčili Vendulku Zemanovou.
Celá soutěž družstev začala štafetou 4×100 m a naše slečny se po malých zaváháních v obou pokusech na třetím úseku umístily v této disciplíně na výborném druhém místě.
Před disciplínou 100 m překážek si bezchybně celé družstvo napsalo testy, což se sice bere jako samozřejmost, ale při pocitu, že jedna jediná chyba může zmařit veškeré celoroční úsilí, nikomu ze soutěžících na klidu nepřidá.
A potom začaly stovky. Musím velmi pochválit všechna děvčata za velmi dobré výkony a bojovnost. Janča Dipoldová tuto disciplínu vyhrála a Nikola Kubátová se umístila na třetím místě. I ostatní děvčata se velice snažila a celkově to stačilo opět na druhé místo.
Před královskou disciplínou v průběžném pořadí celkově druhé místo s odstupem od první pozice o dvě umístění.
To znamenalo jen jedno. Jít do útoků s maximálním odhodláním a risknout pád na celkové třetí místo a porvat se tak o celkové vítězství a přeskočit vedoucí Velké Meziříčí o dvě příčky. Bohužel, na krajském kole je v útoku pouze jeden možný pokus. Možná vysílením, možná drobnými zraněními (Janča pohmožděné zápěstí, Verča natažený sval,…), se toto bohužel nepovedlo a štěstí se na naše děvčata neusmálo. Tolik uzlů na útočném vedení jsem snad v životě nevidělJ. Bohužel nás to stálo pád v celkovém pořadí „až“ na třetí místo. Ale pocit z toho, že holky udělaly maximum a ukázaly tak vše, co se za ty necelé dva roky naučily, jsem měl výborný. To, že na konci dostali pohár a medaile, nebylo nic proti tomu, že na krajském diplomu, který dostávali všichni umístění soutěžící na stupních vítězů ve všech kategoriích, je fotka celého našeho družstva při útocích a také fotka naší Janči při běhu na stovkách. To je známka toho, že se o nás a našem sboru ví a že již něco znamenáme.
Díky holky za vzornou reprezentaci nejen našeho sboru ale i našeho městyse.
Také chci ještě poděkovat Katce Dipoldové za to, že se stala mojí pravou rukou a také pani Janě Dipoldové st., která se stala takovou mámou všech holek, která jim „líže rány a fouká bolístky“.
Václav Rakušan