Víkend 4. – 6. září patřil v požárním sportu Mistrovství České republiky konanému na Stadionu HZS v Hradci Králové.
SDH Českou Bělou zastupovalo poprvé v historii družstvo mužů, které se reprezentačně připojilo ke čtyřem předchozím účastem družstev žen. Výbornými výkony v kvalifikačních závodech Českého poháru se do klání jednotlivců v běhu na 100 m s překážkami probojovala Eliška Ranecká a navázala na loňskou premiéru v Třebíči.
Akce tohoto rozměru není výlet k rybníku a obnáší jak organizační, tak finanční zátěž spojenou s tréninkem, vybavením, oblečením, dopravou, stravou, a v neposlední řadě třeba ubytováním. Nesmírně si vážíme a děkujeme za materiálovou, finanční či mentální podporu mateřskému SDH Česká Bělá, OSH Havlíčkův Brod, Městysu Česká Bělá, p. Králíčkovi za Kovovýrobu Králíček, A. Čejkovi za Podlahy Čejka, Jaromíru „Moštovi“ z SDH Žižkovo Pole.
Nominace sestávala z borců za SDH Českou Bělou (Martin Klimeš, Vladimír Zadina, Milan Kubát, Stanislav Harvalík, Petr Rakušan, SDH Kojetín (Martin Venc, Jiří Šlejtr), SDH Cibotín (Michal Semerád), SDH Mírovka (Michal Dohnal) a SDH Podmoklany (Martin Eis). Neocenitelnou podporu poskytli Jakub Rakušan a Jan Semerád.
Historie většiny členů současného družstva v dospělých kategoriích se začala psát před zhruba 20 lety a průměrný věk tomu odpovídá. Na vrcholnou akci se vydalo převážně s těmi, co vydrželi a vytrvali, a jelo se odměnit za všechna léta věnovaná požárnímu sportu.
Postup na MČR nám několikrát těsně unikl. A i když pohled do občanky může zabolet, nohy nejsou nejrychlejší, břicha nejplošší a tváře bez vrásek, věřili jsme, že nám svalová paměť pomůže si víkend naplno užít a vzorně reprezentovat sbor, okres a kraj.
Reprezentanti se na mistrovství v průběhu prázdnin připravovali pro některé až bezprecedentně. Plán byl prakticky stejný jako pro krajskou soutěž. Běžecké disciplíny už nevyhrajeme, předvedeme, co umíme. Nechceme být poslední. Zazáříme na útoku. Celkově v „top ten“.
Jak tréninky přibývaly, směle jsme hovořili o útoku s umístěním na bedně a později i o národním rekordu, protože 24,40 jsme několikrát pokořili.
Odjezd byl stanoven na páteční osmou, auto jsme naložili ve čtvrtek, poslední týmová porada proběhla U Benešů. Přestože se program dne mohl jevit prořídlý, i nesoutěžní den může být náročný. Kafe, bageta, párek v rohlíku a natankovat na Eurobitu v Trhové Kamenici a hurá do Hradce. Kuba chytil výborné místo na parkování, ze kterého se již dodávka do neděle nepohnula.
Prezence, tréninky na jednotné čerpadlo FOX, stánková strava, dobrá nálada, tréninky na 100 m s překážkami, ubytování. Svalová paměť zatím celkem funguje. Později odpoledne jsme zhlédli disciplínu ve výstupu na cvičnou věž a povečeřeli v restauraci U Lva.
Sobotní ráno znamená první disciplínu. Běh na 100 m s překážkami. Los nám vyšel tak, že startujeme s rychlými týmy. Místy je to znát. Vláďovi se bohužel projevuje zranění nohy z minulých týdnů. Všichni nicméně vesměs plní plán. Martin Klimeš zkušenostmi poráží jednoho z nejlepších běžců. Start čtyř drah v jednom pokusu je nádherný zážitek. Nejlepších výsledků družstva dosahují Michal Dohnal (18,09 a 18,00), Martin Venc (18,94 a 18,75) a Martin Eis (19,68 a NP). Michal Semerád si plní předsevzetí a poráží Milana s Martinem K. Milan nadává potichu a jeho jediným NP za řeči tak stále zůstává okrsek v Kojetíně.
Celkové 12. místo v součtu družstev.
Ve stejnou dobu startuje na druhé straně oválu Eliška, kterou bohužel nemůžeme sledovat. Krásný pokus s časem (17,33 a NP) znamená výborné 14. místo mezi 134 oponentkami.
Zregenerovat, posilnit obědem, možná jedno či dvě piva. Odpoledne jsou na programu štafety. Tým poctivě trénoval i na Dukle v Havlíčkově Brodě, což se taky zhruba 15 let nestalo. Finální složení štafet se i vzhledem k Vláďově indispozici rodí až během dneška.
Štafeta A, ta papírově pomalejší, je zahájena Petrem, jehož postavu a dres s logem pivovaru Rebel nepřestává komentátor obdivovat. Domeček jak za mlada, nikdo si nebude pamatovat, že v druhé dráze už skoro předávají. Předávka Jirkovi v pořádku a mírné zpoždění na bariéře. Milan přebírá a překonává kladinu a zapojuje sice v pořádku, ale pomaleji, než by si přál. Standa vyrazil, počkal a zase vyrazil vstříc PHP. Pokládá ho těsně na kraj, ale stojí. Pak ho něco kouslo do zadku a poslední metry bolí. 70,01. Málem jsme se dostali pod 70, pro tuto partu výhra.
Štafeta B, papírově rychlejší a o poznání atletičtější vyráží pojištěný čas vylepšit. Martinovi V. málem vypadává žebřík, ale chytá ho a elegantně překonává domeček. Dobrá předávka a Martin E. i přes minimální škobrtnutí na bariéře na rychlosti neztrácí. Michal D. nedostal na výběr jinou pozici, hadičky umí a je rychlý. Úlohu plní a předává Michalovi S, který mete s PHP, pokládá a protíná cílový paprsek v čase zhruba 64 sekund. Pokus je nicméně prohlášen za neplatný a ukazuje se, že z důvodu vyběhnutí z dráhy na posledním úseku.
15. místo ze štafety a průběžné 13. místo. Zářit budeme zítra. Dnes ještě mrkeme na štafety HZS a atraktivní hašení na 4. úseku.
Osprchovat, upravit, čeká nás společenský večer. Druhý spoj nám ujíždí, tak využíváme sdílené ekonomiky a půjčujeme kola. Zbylé 3 kilometry jdeme pěšky. Sorry, kluci, fakt to mělo být blíž. Rozptýlení, pár drinků a brzy spát.
Něděle je ve znamení královské disciplíny. Požární útok. Pořadí se může a bude míchat do poslední chvíle. Přijíždí nás podpořit početná fanouškovská základna. Děkujeme.
Počasí je vcelku přijatelné, občas fouká. Příprava na první pokus probíhá v napohled uvolněném duchu, ale nervozita je cítit. Start dle pravidel, vzadu vše v pořádku, mírné zdržení na levém proudu, ale to Míša dožene. FOX startuje, voda v béčkách, voda v rozdělovači a už se valí k proudnicím, kde těsně kolem dvacáté vteřiny začíná plnit terče. A plní je až do času 29,45 (27,12 PP). I toto jsme trénovali, ale nečekali.
Čekání na druhý pokus je nekonečné. Příprava je o poznání uvolněnější a připomíná oba útoky na kraji. A tam jsme dali dva nejlepší útoky s jen jedním tréninkem. Tak jakýpak copak.
Startovní výstřel. Vše si sedá, béčko do rozdělovače nadvakrát, ale je tam. Jdeme dopředu a už je slyšet stroj. Béčka zavalují Martina. Rozdělovač a dál. Voda z proudnic podobně jako v prvním pokusu. Terče se plní o poznání rychleji. Pravý plný. 24,15. Levý taky. 24,33. Je to tam. Obrovská radost družstva i fanoušků. Hlasatel hlásí možné překonání národního rekordu. Květa křičí: „Vy jste hovada!“ Zbývá přeměřit hadice a zkontrolovat materiál.
Vše v pořádku. Průběžné první místo v útocích. Pro to jsme sem vlastně jeli, přáli si, snili, ale věřili tomu asi jen koutkem duše. Ještě běží dvě družstva.
A SDH Líchovy přinášejí sprchu vylepšením rekordu za 24,02. Krásný útok. Jsme vícemistři České republiky v požárním útoku s desetiminutovým držením národního rekordu, který s našimi jmény a štítkem SDH Česká Bělá v zápisu zůstane!
V součtu deváté místo ze 17 družstev. Ano soutěžilo jen 16, ale to že nepřijeli, není náš problém.
Splnili jsme, pro co jsme přijeli? Rozhodně! Přožili jsme nádherný reprezentační víkend, užili si závodění v trochu jiném formátu. Někteří zažili své první mistrovství, většina nejspíš i poslední. Samotné tréninky a nasazení členů nejde dost dobře slovy ocenit. Skvělá parta z předchozího milénia, která v sobě zase rozdmýchala žár po výkonech a výsledcích v požárním sportu, přestože pohybový aparát umí hlasitě protestovat. Díky za to!
V příštím roce repete? Ten národní rekord jsme si totiž letos špatně přáli. Měli jsme snít, ať nám taky vydrží…
